Přečti a zkoukni: Hvězdy nám nepřály

Před nedávnem jsem se zapojila do projektu Přečti a zkoukni- knižně- filmový projekt 2015 více o projektu najdete ZDE :)
Tento týden začínáme a to s Johnem Greenem- Hvězdy nám nepřály, Papírová města nebo oboje :) Já jsem si vybrala pouze Hvězdy nám nepřály :) Stále se můžete do projektu zapojit :))

Hvězdy nám nepřály 

Jemu je sedmnáct, jí šestnáct. Potkají se a zamilují se do sebe. Ona má rakovinu v posledním stadiu, on ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou.Ti dva se výborně doplňují, a navíc je spojuje osobitý pohled na život i na chorobu, která je postihla...

 Do knihy jsem se ihned začetla. U této knihy se vám chce smát, ale i brečet. Příběh je napsaný velmi dobře. Jak je napsané v knize je to:  „Nejvtipnější smutný příběh“- tato slova mě hned zaujala, když jsem si knížku prohlížela v knihkupectví.

Když jsem četla knížku a byla tam Hazel se svojí kamarádkou, tak jsem si říkala, jak bude vypadat ve a kdo ji bude hrát, ale nedočkala jsem tohoto zjištění, jelikož tato postava ve filmu nebyla.

Přiznám se, že film jsem viděla, když jsem měla knížku rozečtenou- nemohla jsem odolat a prostě jsem ten film chtěla už vidět. Většinou mám raději, když mám první přečtenou knížku a teprve potom se dívám na film :) A jak to máte v tomto vy? ;)

V knížce se mi více líbil rozhovor mezi Hazel Peterem Van Houtenem než ve filmu. Bylo to tam mnohem jasnější a člověk ho více pochopil.
...„Já se snažím,“ řekl lítostivě. „Přísahám, že se snažím.“ Někdy v té chvíli jsem si uvědomila, že i Peteru Van Houtenovi někdo umřel. Ta upřímnost, s jakou psal o dětech s rakovinou; to, že se mnou v Amsterdamu nedokázal mluvit, až na tu otázku, jestli jsem se schválně oblékla jako ona; to, jak příšerně jednal se mnou a Augustem; ta naléhavá po vztahu mezi silou bolesti a její hodnotou, Seděl tam vzadu a pil; starý muž, který už roky soustavně opilý... Ohlédla jsem se na Van Houtena. Jela jsem zrovna po College, zaparkovala jsem v řadě aut a zeptala jsem se: „Vy jste měl dítě a to umřelo?“
„Dceru,“ kývl.... (str. 216)

Kniha i film se mi velice líbily. Je to nezapomenutelný příběh, který v každém něco zanechá. 

Malý kvíz: Kde se v knize nachází tato část?

„Vyškubla jsem se mu, ale otočila jsem se.

„Nezabijou tě, když si nezapálíš, řekl,“právě když máma zastavila. „A já jsem si ještě žádnou nezapálil. Je to metafora, chápeš? Strčíš si zabijáka do pusy, ale nedovolíš mu zabíjet.“

„Metafora, opakovala jsem pochybovačně. Auto čekalo.“

„Metafora,“kývl.

„Děláš věci proto, že mají metaforické rezonance..., ,“ přemýšlela jsem nahlas.

„No jo.“  Usmál se. Tím velkým, pitomým, opravdovým úsměvem.“

zdroj

 Těším se na vás u dalšího příspěvku ;)