Název: Rychleji mluvit nedokážu od Gilmorových děvčat
po Gilmorova děvčata (a všechno mezi tím)
Původní název: Talking as Fast I can: From Gimore Girls to Gilmore girls
(and everything in Between)
Autor: Lauren Graham
Počet stran: 208
Nakladatelství: Omega
„Tato kniha obsahuje některé příběhy z mého života: rozevláté dětství, první randění, nabitý pracovní život a v neposlední řadě historky z natáčení dvou seriálů, které mi přirostly k srdci a v mé duši zanechaly nesmazatelnou stopu. K tomu se ještě dozvíte, jak se mi žilo na hausbótu, o setkáních se zajímavými lidmi na předávání cen i o tom, jak jsem byla požádána, abych ve filmu dublovala zadek jiné herečky.“
Lauren Graham
Lauren vypráví o svém dětství, při vzpomínání vložila i rozhovory se svým tátou, když si na něco nemohla vzpomenout. Skáče ve vyprávění chvíli k minulosti, k chvíli k současnosti. Jak rychle nějaké vyprávění začalo, tak rychle skončilo a já čekala ještě něco dalšího. V některých částech jsem se trochu ztrácela a těšila se, až se dostanu na kapitoly o Gilmorových děvčatech (na tu jsem byla zvědavá nejvíce). Při jejich čtení jsem měla chuť si zase pustit seriál a vnímat ho z pohledu Lauren. Před pár dny jsem se podívala na první a šestý díl, kdy Rory slaví narozeniny. Nejdříve velkolepě u prarodičů a poté doma se všemi známými ze Stars Holloow. Po přečtení knížky mi popis těchto dvou dílů nejvíce utkvěl v mysli.
Také se mi líbila kapitola, ve které Lauren popisovala, jak se rozhoduje o tom, zda nějaký seriál dostane šanci a také zda bude pokračovat nebo už ne. Takto bylo rozhodnuto o skončení Gilmorových děvčat po 7. série, a proto seriál skončil podle mě nedokončeně. A naprosto souhlasím s Lauren, že příběh skončil divně a jeho konec se mi nelíbil. V kapitole Jaké to bylo, část první shrnuje a komentuje všechny série. I to jaké měla vlasy a co Lorelai nosila za oblečení. Po této kapitole následuje několik kapitol ze života Lauren, jaké to bylo po skončení seriálu, o natáčení seriálu Famílie (tento seriál mě zaujal) a poté je kapitola Jaké to bylo, část druhá. Kapitola se hlavně skládá z deníkových zápisků Lauren. Popisuje, jak probíhaly natáčecí dny. Tato vyprávění se mi líbila, mohlo tam však být ještě něco navíc. Na konci této kapitoly Lauren napsala: „...Teď vážně vás ten konec uklidnil? Nemyslíte si, že by to chtělo další vyprávění? Hm...“ To by rozhodně chtělo.
Ze začátku jsem byla z knihy rozpačitá a nebyla jsem si jistá, co si o ní mám myslet. Spokojená jsem s ní tak na půl. Vyloženě mě nenadchla, ale ani nezklamala. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla zajímavé věci o životě Lauren, i když jsem se v nich někdy ztrácela a nevyznala.Vyprávění o Gilmorových děvčatech se mi líbilo, čekala jsem však více zážitků, příhod a fotek, víc osobních zážitků a pocitů. Přišlo mi to trochu osekané. Ke konci knihy se mi líbilo, jak Lauren popisovala, že se lidé fotili s knížkou přes půlku obličeje a druhou půlkou se připojili k Lauren. Bylo to pro ni jako „virtuální objetí“. Lauren to vnímala jako tiché poděkování.
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji Nakladatelství Omega.
Těším se na vás u dalšího příspěvku ;)
Taková klasická oddechovka, že?:) Děkuji za tip.
OdpovědětVymazatKnihokopka
Jj oddechovka to je :) Prosím :)
Vymazat